Květen 2013

část třetí

11. května 2013 v 14:03 | Gringer |  Obyčejný život
S výrazem zhuleného vytlemeného strýčka mi zašil a obvázal ruku. Vlastně, když už je ta bolest utlumená, nevypadá jako takový idiot... Vlatně má fakt hezkej pokřivenej úsměv. Vypadá jako by se spíš ušklíbal, než usmíval. Jako taková správná svině. NE! Skončila jsi s nimi. Vzchop se.
"Za týden přijďte na kontrolu, kde pracujete?"
"A jak to souvisí s rukou?"


část druhá

10. května 2013 v 19:21 | Gringer |  Obyčejný život
věnována Tinushce k dnešním narozeninám.... *MUCK*
.
.
.
Po tom, co zvonil telefon asi po páté, jsem mu to zvedla. Co sakra nechápe na tom, že už s ním nechci být?

"Děvko, chcípni!" a pak to položil. Chvíli jsem stála s otevřenou pusou dokořán, a pak si vzala kýbl zmrzliny a snědla ho na posezení. Na mrazáku je úžasné to, že se v něm věci nekazí.

Když už jsem nemohla dále zůstat doma, oblíkla jsem se, utřela oči a vyrazila městskou dopravou do práce. Na jaře je úžasný, že si člověk může nasadit sluneční brýle, a každému je úplně jedno, jestli brečel minutu, hodinu, nebo jestli vůbec. Prostě jen zívají, opírají se o mastnou tyč a sem, tam nadávají, když jim někdo šlápne na nohu.


První část

8. května 2013 v 18:39 | Gringer |  Obyčejný život

První kapitolu bych chtěla věnovat mé Jane a BaBibě...
Protože s nimi je můj život veselejší.
A také Tinusce, protože mě vždycky podporovala v sebevětších nesmyslech.

.
.
.
Uhodil mě. Bolelo to. Více než ve tváři mě bolelo v srdci.

Tenkrát v baru, když přistoupil, koupil mi pití a pozval mě k tanci, zdál se mi jako frajer. Nastěhovali jsme se k sobě, on pořád pracoval a nestihli jsme se očividně pořádně poznat.

Když o tom tak přemýšlím, vlastně se mi nikdy nelíbilo, jak líbal. Většinou přišel opilý a já ho omlouvala s tím, že když svoje kamarády dlouho neviděl... Pak se s nimi začal scházet každý den. Do práce chodil s kocovinou, o půlnoci mě budil, že si zapomněl klíče. Nepředstavovala jsem si to takhle.

"Neodešla jsem od rodičů, aby mě někdo mlátil!" zbytek dne jsem na něj nepromluvila a šla jsem spát.

Když přišel o práci, a byl pořád doma, jen jsme se hádali.


Obyčejný život

8. května 2013 v 18:34 | Gringer |  Obyčejný život
Milý čtenáři,
aby si mohl pochopit tuhle povídku, musíš znát pohnutky, které mě donutili s ní začít.
Víš... Bylo to naprosto jasné, že musím něco takového sepsat.
A musíš pochopit proč.
Jednoznačně k tomu napomohla jedna písnička. Vždy když ji na táboře zpíváme, mám u toho zvláštní pocit. Nedávno jsem zjistila, že tato písnička doopravdy existuje. Jaké bylo moje překvapení, milý čtenáři... Většinu písniček si totiž vymýšlíme sami. A proto mě to překvapilo.
a tady je:

Úvaha o ZOMBIE

8. května 2013 v 18:15 | Gi. |  Výtvory

Tento článek bych ráda věnovala Tinushce (a těm co si to přečtou), protože ona je mé kritizované já a taky nemá ráda ty ohavné nestvůrky jménem "zombie"