část druhá

10. května 2013 v 19:21 | Gringer |  Obyčejný život
věnována Tinushce k dnešním narozeninám.... *MUCK*
.
.
.
Po tom, co zvonil telefon asi po páté, jsem mu to zvedla. Co sakra nechápe na tom, že už s ním nechci být?

"Děvko, chcípni!" a pak to položil. Chvíli jsem stála s otevřenou pusou dokořán, a pak si vzala kýbl zmrzliny a snědla ho na posezení. Na mrazáku je úžasné to, že se v něm věci nekazí.

Když už jsem nemohla dále zůstat doma, oblíkla jsem se, utřela oči a vyrazila městskou dopravou do práce. Na jaře je úžasný, že si člověk může nasadit sluneční brýle, a každému je úplně jedno, jestli brečel minutu, hodinu, nebo jestli vůbec. Prostě jen zívají, opírají se o mastnou tyč a sem, tam nadávají, když jim někdo šlápne na nohu.




Při vystupování mě pár lidí nazvalo zvířetem. Kdyby uhnuli už při prvním "S dovolením" tak bych do nich nevrazila. Takže tak.

Ke konci pracovního dne, když se venku stmívalo, a já už si neviděla pomalu na špičky bot, jsem rozsvítila a vpustila posledního pacienta.

"On vám v noci vydává děsný zvuky. Jako kdyby někdo řezal pilou, takový chrochtání a špatně se mu dýchá. A slintá, ale kdybyste věděla jak!" Popisovala mi postarší paní svého společníka.

"Připomíná mi mého bývalého." řekla jsem až příliš nahlas.

"Říkala jste něco, paní doktorko?" Díky za její stařecké uši.

"Ne, neříkala. Tak se na něj podíváme." vyšetřovala jsem to jeho buclatý tělo, a když jsem mu sáhla na ty buclatý tváře, zahryzl se do mě tak, že z mé bílé rukavice vystřikovalo tolik krve, že jsem měla chuť ho na místě skopat a uspat.

"Omlouvám se, on je tak trochu nevrlý, když se nevyspí."

"Nevrlý? Málem mi ten váš obézní boxer uhryzl ruku!" Dala jsem mu náhubek, zavolala jiného veterináře, a jela do nemocnice.

"Čert mi byl tenhle zkurvenej tejden dlužnej." nadávala jsem v čekárně, kde mě označili jako případ "který může počkat" a tak jsem si mačkala tlakové body, abych jim do toho rychlého ošetření nevykrvácela.

"Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř." usmál se na mě mladý doktor.

"Jistě, ještě můžu poslouchat blbý kecy a krvácet vesele dál." dobře, tohle jsem trochu přehnala, ale na chlapy fakt nemám náladu.

Škodolibě se na mě usmál, ukázal na dveře a já jsem jako poslušný pes vešla dovnitř.

"Posaďte se, paní." Já teda nevím, jestli mi chtěl vrátit ty kecy, ale tohle přehnal.

"Slečna!" vyplivla jsem, zadívala se do vitríny a zkontrolovala stav svých vrásek. Vždyť ještě ani nejsou vidět! Dobře, mám kruhy pod očima, ale to sakra nevidí, že mi ještě není ani třicet? Je mi dvacet sedm. Krásný věk, mohla bych si sednout na houpačku a předstírat, že jsem mladá puberťačka. Pche!

"Dobře, co vám chybí?" řekl, a se zájmem se zadíval na mojí ruku.

"Asi tak tři litry krve, pane doktore." jen se zasmál.

"Teď to trochu štípne." něžně mi vrazil do ruky jehlu tak, až jsem si vzpomněla na včerejší zážitek a skryla slzy bolesti. Přece mu nebudu ukazovat slabost.

"Trochu?!" fajn, ujelo mi to. On si vážně něco šlehl předtím, než měl službu.

S výrazem zhuleného vytlemeného strýčka mi zašil a obvázal ruku. Vlastně, když už je ta bolest utlumená, nevypadá jako takový idiot... Vlatně má fakt hezkej pokřivenej úsměv. Vypadá jako by se spíš ušklíbal, než usmíval. Jako taková správná svině. NE! Skončila jsi s nimi. Vzchop se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | 10. května 2013 v 19:37 | Reagovat

1)Děkuju. Lepší dárek k narozeninám jsem si nemohla přát. A než dojde k nějakému nedorozumění - myslím to vážně.

2) Chvíli jsem si myslela, že paní přivedla manžela. :D U prokousnutý ruky jsem začala pochybovat.

3) Jak už jsem říkala - vypadá to zajímavě. Hlavní hrdinka zní jako sympaticky sarkastická mladá žena. Nemůžu se dočkat, až si zase přečtu další část.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama